kapitola 3.2

ONA   2000
3.2

" Haló, babi, slyšíš mě?? Slyšíš mě??, " ptala se naléhavě, skoro až křičela.. S babičkou to je někdy fakt těžký, myslela si. Dneska zrovna, jí nestihnu navštívit a v telefonu se s ní nemůžu domluvit, dumala dál, co s tím.. Nakonec se rozhodla pro rychlou akci a jet zkontrolovat babi.
Šéfovi se vymluvila na kontrolu u ženskýho lékaře, co taky dělat, když člověku zrovna zavolají, že je změna v termínu, že jo?!  Dostala půl dne volno. Když míjela Zajíce na chodbě, tázavě ji sledoval očima, kam že běží.? Mrkla na něj spiklenecky, naznačila ještě, že zavolá, což bylo těsně, než ji stanula tváří v tvář jedna květáková paní, to ji bůhví proč rozesmálo. Květáková se za ní dívala a nevěřícně kroutila hlavou..
Smála se ještě cestou v tramvaji, měla radost, že její drobný podvůdek vyšel.. Pak ji zmrzl úsměv na tváři. Co když to nakonec s babi nepůjde a bude ji muset dát někam do ústavu?? Možná má Sameťáček pravdu. Dívá se na všechno, tak prakticky a je fakt, že musí za babi chodit skoro každý den, což ji většinou zdrží a přijde domů dost pozdě a navíc je pak ztahaná..
Ale dneska ne, jupí, pěkně si udělala volno, obstará babi, popovídají si, nakonec se určitě ukáže, že jí došly baterky v naslouchadle.. Jakýpak strachy? Do ústavu ji nepošle, ne to ne! Nakonec doma bude jako, když půjde rovnou z práce, takže nebudou zbytečný řeči.. Měla by koupit něco k večeři. Sameťáček se poslední dobou dost dře. Chce získat ten nový projekt, což by bylo super pro jeho kariéru a co je dobrý pro něj, to je vlastně dobrý i pro ni...
Samozřejmě, že měla babička problémy s naslouchátkem!? Zapomněla si ho před spaním sundat v noci ji vypadlo a ráno pak spěchala pro rohlíky a už si na to nevzpomněla. Našly ho pod polštářem a u čaje se tomu nasmály.. Jakápak demence, holčičko, stará dobrá hluchota! Vykřikovala babička a vyprávěla staré známé příhody s její vlastní babičkou, jak se ke stáru opravdu zbláznila a proháněla celou rodinu uprostřed noci, protože bylo potřeba najít ten zlatej řetěz, dlouhej až ke kolenům.. Chtěla podělit vnoučata.. Co na tom, že takovej řetěz u hodinek neměl ani sám starosta?!

Cestou domů, si vzpomněla na Zajíce, jak na ni koukal, když odcházela?.. Byl smutnej, to se ví. Nemá teď na něj kdy, nějak je pořád v jednom kole a chce být nejvíc se Sameťákem, to je přeci jasný.. Zajíc to chápe, sám má starostí dost. S Dívkou se střídavě rozchází a schází.. Teď počítá, podle toho jak vypadal, je určitě na rozchodové vlně směrem dolů.. Chudáček, ale vlastně ne. Je to prima kluk a, i když to asi vůbec nevidí,  Dívka ho doopravdy miluje. Když je minule pozvala k nim domů na večeři, tak se dívala s jakou vášní spolu diskutují, pak se pohádali, málem až porvali, aby se pak zase vášnivě usmiřovali. Bohužel se rozhodli usmiřovat u nich v koupelně. Nevěděla co s rozpaky a začala umývat nádobí.. Sameťák se pěkně naštval. Chtělo se mu děsně na záchod a takhle tam nemohl.. Možná ho spíš nakrklo, jak pak dorazil Zajíc celý rozcuchaný a od rtěnky, (vypadal, jak klaun po šichtě), zkrátka Zajíc vyrazil z koupelny neomylně k lahvi, kterou vypil skoro celou naráz, měl prý žízeň. Bohužel se tahle jeho akce setkala s pozdviženým obočím u Sameťáka a salvou smíchu u Dívky, takže byl rychlý ústup návštěvníků nevyhnutelný.. Bohužel nebylo vyzunknutí lahve Zajícovi souzeno a pozvracel celé schodiště, od shora dolů.. " Dost slušnej výkon na kluka z úřadu!" Sykl Sameťák, když na ně později zvonila sousedka, aby si postěžovala..
Zajíc už k nim nesmí. Vlastně to nikdo neřekl, ale je jasný, že je u nich doma osobou nežádoucí..
Nechce trápit Sameťáčka, tak Zajíce nezve, jenže teď to vypadá, že na něj nemá vůbec čas.. Musí mu zavolat..


Je to se povedlo, myslí si. Zájezd na lyže od úřadu za tak směšnou cenu, to se Sameťáčkem budou moct vyrazit oba dva a nemusí čekat, až mu přidají, až mu dopadne ten projekt..
Jenže, Sameťák má právě v tom termínu důležitý jednání s šéfem a Hanička by určitě jela hned, jenže ona neví proč, ale hnedka v poledne vytáhla Zajíce před úřad kouřit a zeptala se ho, jestli nechce jet lyžovat? Úplně mu zasvítily oči. " Lyžovat?, jako na ten náš zájezd?, no to jo, to beru.." Říkal a hned plánoval co si vzít sebou. Nepletla se, jsou s Dívkou zrovna ve stadiu adie.. Zajíc je smutnej a moc rád s ní pojede a přijde na jiný myšlenky..
Musela se smát, smát jak blázen. Ukázalo se, že Zajíc vůbec neumí lyžovat, dokonce ani nevlastní lyže, vzal si sebou jen náhradní triko a svetr se sobem, prý, když se jede do těch hor.. Čekal na ni celý den u sjezdovky v baru, bavil se s hospodskou a za tři dny už  pomáhal balit příbory do ubrousků a odhrnovat sníh.. To je prostě Zajíc.. Večerní debaty nebraly konce, po druhé lahvi mu vyložila, že je nezvratně přesvědčena, že ho Dívka miluje, říkal, že ví, že on Dívku taky... Jak byli podroušení, napsali každý domů pohled, navzájem pro partnera toho druhého a radostně je běželi hodit do schránky venku..

Když se vrátili domů, zdálo se všechno růžový. Zajíc uprosil Dívku, ta ho vzala zpět a Sameťáček byl spokojenej, jak se mu v práci vede. Paráda.
Jenže, pak přišel ten pohled! Sakra. Zapomněla na to. Ano, nelhala, ale nějak zapomněla říct Sameťákovi, že Hanička nepojede a místo ní bude na horách se Zajícem.. Ach jo a zrovna ji začal zlobit žaludek, musí se objednat k doktorovi, tohle přeci není normální?!
Moment, moment, pomyslela s hlavou v záchodový míse, nemůžu já bejt těhotná? Můžu. Kdyby aspoň Sameťák nekřičel něco o podvodu a zodpovědnosti vzpomněla by si na poslední termín menstruace.. O dětech se bavili, to jo, ale že by to přišlo teď?

" Váš test je pozitivní,gratuluji, maminko, " říkala jí doktorka. Civěla na ni, nemohla tomu věřit. Dost smíšený pocity se ji najednou zmocňovaly.. Musí hned za babičkou, ta bude mít radost a určitě ji pochopí. Pak půjde domů, to už bude připravená říct tuhle novinu Sameťáčkovi..

kapitla 3

3
ON 2000

Tak a je těhotná. Nevím, co si vod toho slibuje, je snad jasný, že to musí dál šlapat.

Ty její kámošky, taky stojí za pendrek. Nejhorší je ta její Hanička. Dycinky na mě koukala, jak na vraha. Vůbec nechápu, jak si mohla myslet, že bych se s takovou megerou snes. To teda ne!

Chce bejt se mnou a říká mi to, což je fajn. Ale fakticky nerozumím těm jejím obličejům. Třeba, jak přišla od doktorky s vočima navrch hlavy! No, tak jsem jí vobjal, to se tak má, no ne? Řek jsem jí na rovinu, že si jí teda vezmu. Svatba? Jo, proč ne.
Zatím to klape, v posteli je dobrá a vařit, jo vařit se už taky naučila, je poslušná, tak jakýpak strachy, že jo?
Většinou řeší svoji poťapanou rodinu a plesnivou babku, co taky jinýho? U nás je všechno v cajku..

Moment, moment, co to říká? Jo, že chlapi s miminkama jsou dost sexy. No, tak to jo. To jo..
Jen doufám, že se nebude doma moc válet, přeci jen ta mateřská je tři roky?! Tři roky bez práce, to jako fakt?! Zrovna teď? Teď, když začínám konečně vydělávat a potřebujeme špárovat.. Drahý bary, kam chodí koníci z fachy mě nelákaj, to je škoda peněz... Důležitý je si nechat něco bokem. Nejsem padlej na hlavu, prachy co vydělám jsou moje.. Jistota je jistota...

2001

Ježišmarjá, to dítě jako furt řve?! Vona, vona ho vůbec nevychovává a když přijdu domů, po celým dnu sedřenej jak kůň, tak mi tu larvičku ještě podstrkuje. Prej se to mimino na mě těší?!
No, je teda fakt, že je to obvykle zábavný lochtat to malinký bříško a sledovat, jak se to dítě chechtá.. Jenže, holka, já chci pivo, večeři a gauč.
Cože? Víc peněz? Jo, tak to teda prr. Hele, já vydělám kolik, ty máš mateřskou kolik? Něco dám za nájem, legitku, auto, takže sorry, víc ti fakt nemůžu posílat, sama, máš nakonec víc než já. Vidíš. Hodná holka..
Jo, ty studený večeře, to mi nedělej. Já přijdu po celým dni urvanej a jediný, co chci je teplej žvanec a vás dvě. Ne, nevadí mi, že chodíte ven, ale nechci tu bejt sám, prostě. Příští týden jedu pryč, tak to si courejte, jak chcete a jezte si ty vaše jogurty. ale já, mám přeci svatý právo na teplou večeři a společnost. Kapišto?!
Jo a s tou čůzou, co s ní teďka lítáš s kočárem, s tou mě laskavě neseznamuj. Je chytrá, jak rádio a ten její manžel?! Ten chodí venčit parchanta v neděli. Jo, tak s touhle mě tedy neseznamuj. Ani jí sem netahej. Chytračku jednu.
Proč jsem naštvanej?? no, proč myslíš? Nepíchali jsme.
Přijdu domů a prej jestli pohlídám larvičku, že by zašla na skleničku k čůze!? No, tak si holka běž, když musíš, ale v jednom musí bejt jasno. Napřed povinnsti a pak zábava..
Jo jo, jen běž, ale já makám, takže jestli se zkáruješ, vstáváš si v noci sama, tak jako dycky. Já se musím vyspat, larvička nelarvička..

píseň Chrise Isaaka

2.2

ONA 1997

Sameťák je tak pozornej, myslela si. škoda, že se na ni právě včera zlobil, ani se na ni nepodíval, bylo jí tak moc líto, že se opozdila, nechtěla ho zklamat. Tolik o ni stál..

Ona má poměrně novou práci a kolega měl zrovna narozeniny. Na úřadě, kde pracuje, je to samá ženská, většina má květákový účes a chlapa, aby člověk pohledal. Kolega - zajíc, je celkem normální kluk, žádnej endokrinologickej puchejř. Spřátelili se velmi rychle. Okamžitě jí Zajíc svěřil, jak je zamilovanej do společné malinko starší kolegyně. To ostatně ani nemusel říkat, je to nad slunce jasný, že jeho srdce bije přesně v rytmu kolegyně. Ta je navíc božská. Nejen, že vypadá krásně, ale navíc je i chytrá a bezvadně se orientuje v mnohdy nesmyslných předpisech a nařízeních, které nedávají žádný smysl. Všichni, včetně šéfa, jsou z ní paf.. Nediví se..
Božská o své dokonalosti, zřejmě nic netuší, má oči jen pro toho svého nastávajícího. Skoro celou pracovní dobu, proto věnuje plánování letní svatby. Ona tak musí máknout i za Božskou, ale to nevadí. V práci je teď zrovna "mrtvý" období, tak má alespoň co dělat.
Zajíc je pozval po práci na skleničku. Božská nejprve nechtěla, že na ní Ženich bude čekat, ale když jsou ty narozeniny, šla. Ona sama také váhala, nedovolala se Sameťákovi do práce, ani domů. Přemýšlela, že když si dá jednu skleničku a přijde domů malinko později nic se vlastně nestane. Navíc, cestou k baru je telefonní budka, zkusí mu ještě zavolat a chleba koupí ve večerce. Doma už není nic k jídlu..
Z baru je v nejlepším vyprovodili, to jsou ty brzký zavíračky ve všední dny.. Rozhodli se jít na nedalekou diskotéku, tam je otevřeno až do rána a míst k sezení u stolů tam bude taky dost, tutově..
Cestou zaběhla do večerky pro chleba, vzala i sýr a mlíko, na prima snídani, pomyslela si.. Tahle její nákupní akce vzbudila nečekanou vlnu obdivu ostatních členů výpravy a zaplašila černý svědomí, neboť ani z budky na rohu se Sameťákovi nedovolala..
Vyhazovač u vchodu na diskotéku se pobaveně opíral očima do její síťovky. Není to tady moc obvyklá proprieta a co ?
Usadili se snadno a jeden panák následoval další a klábosení nebralo konce. Valná většina večera a noci jim v příjemné společnosti rychle utekla a nad ránem se všichni s mírnou opikou rychle rozcházeli na poslední spoje domů.
Zajíc odcházel v doprovodu mladinké dívenky, která měla podobné rysy, jako Božská. Při odchodu v objetí s dívenkou se smutně podíval na Božskou a na ní, mávla na něj a on ještě silněji dívku objal..
Ona si cestou domův trochu zdřímla, přejela a musela se pěkný kus cesty vracet pěšky. Síťovka jí tížila a zařezávala se jí do ruky, chtěla už být doma a padnout do pelechu.
Konečně dorazila domů a Sameťák jí překvapil, byl ještě vzhůru, poznala to hned, když odemkla a na konci předsíně zahlídla tenký proužek světla pode dveřmi. Miláček Sameťáček, čeká na ni!! Vpadla do místnosti a začala hned vyprávět, v tom se zarazila. Sameťák měl vzteky stažený obličej a z očí mu sršely blesky. Mlčel. Nenechal si vysvětlit, že se mu marně pokoušela dovolat, může mu to potvrdit Zajíc a ostatní.. Nechala mu vzkaz na vrátnici v práci.. Úplně zapomněla, že dnes měl v plánu odejít dřív a odmítl pivo s kamarádem, protože se na ni těšil.. Je prostě neschopná, pomyslela si, taky nevděčná. Sameťáček myslí jen na ni a ona, ONA si trajdá, bůhví kde a nedá o sobě vědět. Jaký musel mít chudáček Sameťáček strach.. Kajícně se vrátila do předsíně pro síťovku a jako odpustek mu ji podávala. Dělal, že to nevidí.
Ona přece musí pochopit, říkal, že chce aby byla tam, kde má být, on pak neví co s ní je a má o ní strach..
Styděla se za svoji nezodpovědnost a předsevzala si, že s kolegy z práce už nikdy jen tak nevyrazí na tah, nikdy, to si slíbila..
Ráno vstala překvapivě lehce a Sameťáček se už nezlobil a pochutnával si na "odpustkovém" chlebu.
Když přicházela k bráně úřadu, viděla tam postávat Zajíce. Měl stejné oblečení jako včera, bylo hned jasné, že nestrávil noc doma.. Pozdravil ji zastřeným hlasem a nabídl cigaretu. Mlčky stáli a pokuřovali. Po chvíli začal Zajíc sondovat, jestli si Božská nevšimla, že neodcházel sám? Ne, ne, uklidnila ho. Vždyť Božskou vyzvedával na diskotéce Ženich, dal si s nima panáka, s Božskou dlouhej taneček, to přeci Zajíc právě odcházel. Božská si ničeho nevšimla. To, že pak málem se Ženichem splynula a narychlo odcházeli, Zajícovi neřekla, nechtěla ho trápit, už takhle byl celej špatnej..
Největší starosti má chudáček kolegáček s provalením jeho nocování..
Koukla na Zajíce pozorněji a razantně ho chytila za ruku, táhla ho za sebou celou chodbou až k dámským záchodkům. Neprotestoval. Tam Zajícovi poručila, aby si opláchl obličej a namokřenýma rukama mu uhrábla vlasy. Pak sáhla do kabelky pro pudr a zamaskovala mu lehounký cucflek na krku.. Ty mladý holky, ach jo.. Pak sáhla na parapet okna, kde stál osvěžovač vzduchu a navoněla ho tím. Teď je to síla, ale za chvíli to bude fajn, uklidňovala Zajíce.. Nakonec, když si pořádně zapnul kalhoty a triko oblík naruby, vypadal zase k světu. Jeho starosti s Božskou a novým rande s dívenkou, mu nakonec nepřišly tak hrozný. Nabídl ji ještě jednu cigaretu, tajně ji vykouřili, zavření v krajní kabince s větrákem a šepotem se dohadovali, která ze starších kolegyň si právě přišla urovnat ten svůj květák a falešně u toho zpívala..
Zajícův analytický mozek už zase jel v běžným modu.
Tak hurá do práce! Jdeme makat!

kapitola 2

ONA 1995

" Počkej, nechceš zajít na skleničku?" Zaslechla za sebou, právě když jí dobíhal. Otočila se na něj.
No, dneska se mi to zrovna nehodí, pomyslela si. Právě se chtěla rozejít s Gerontíkem. Měla to udělat už dřív.
Urputně jí nadbíhá a je jí vždy nápomocný, ale jí to už obtěžuje. Nemůže si pomoct, přestože moc dobře ví, že jí babička radila, ať dá přednost starším nápadníkům, před vrstevníky.. Neuspokojuje jí, jak se věci mají.Starší,nestarší..
Nejdřív bylo moc pěkný, vidět se celá v jeho očích... Doufala, že ho začne mít po čase alespoň krapet víc ráda, když on je do ní evidentně blázen... Ale nedokáže to, prostě se nemůže přimět začít mít někoho ráda, jen proto, že on jí zbožňuje, nejde to..
Minulý pokus o rozchod skončil, pro ni, zoufalým sexem a nekončícími něžnostmi, kterými ji znovu a znovu zahrnoval. Nemohla vůbec usnout, všechno jí tlačilo a obtěžovalo a když se konečně rozednilo, prchla na první ranní spoj domů. Tam se potichoučku doplížila do koupelny, kde propukla v tichý nekonečný pláč.. Roztočila červený kohoutek, jak nejvíc to šlo a pod tou příšerně horkou vodou si pak důrazně drhla celé tělo kartáčem a mýdlem. Všechny stopy po něžnostech drbala tak silně, že byla celá poškrábaná. To vyvolalo další záchvat pláče. Brečela nad svojí ubohostí a celá zhnusená, zahodila spodní kalhotky do koše, pak je zahrabala až na dno.. Nechce je už ani vidět!  V zrcadle na sebe udělala šťastně křivý obličej a zamaskovala se dlouhým trikem a džínama..
Přitom měla tak dokonalý plán. Musí to zkusit příště, opakování, matka moudrosti, tady v tom případě, raději ne.. Nikdy...
Dokonalý plán. Tak sem s ním.
Gerontík bude čekat před školou na ulici, nedokázala se mu během ranní spěšné výpravy celý týden zapírat.. Rázně vyjde, vrazí mu do ruky tu jeho kazetu. Nechal jí u ní, nejspíš schválně. Nechce nic, co je jeho! Určitě si musí namalovat rty na červeno, on to nesnáší. Pak mu rudými rty oznámí: KONEC! A rychle prchne do nejbližšího podchodu, jeden je, jak dobře ví, o ulici výš, tam bleskově zmizí z povrchu zemskýho..
 Hned pak pojede k babičce. Ta jí dá horký čaj a kousek koláče a bude jí poslouchat a utírat oči památečním kapesníkem, co voní mýdlem, které babička dává do prádelníku..
Babička je zlatá. Někdy se jí všechno plete, neví co je za den, ale jaký měli s dědečkem první tanec, to ví naprosto přesně. Babička je nevývratně přesvědčená, že na všechny trable spolehlivě sedne šálek horkého čaje a kousek koláče, jako nějaká zázračná náplast.
Možná by mohla babičce natočit vlasy a udělat slabounce růžový přeliv. Babi by jí pak s natáčkama na hlavě ustlala na gauči a místo prostěradla by jí podstrčila ovčí kůži, aby chudáček holka nenastydla. Už jí slyší jak říká: "holka, holka, nejhorší co se může stát, je prochladnout od spodku.To mi dycinky říkával můj nebožtík, to si přinesl z legií..."
Jenže místo splnění bezodkladného rozchodového plánu tu teď stojí a najednou neví co má tomu klukovi se sametovýma očima odpovědět? Trochu něco zablábolí, že na ní někdo čeká, ale že to nevadí.. seběhne dolů po schodech, u dveří se zarazí, letmo zmáčkne přední kapsu batohu. Uf, ta kazeta tam je.. Když trhne dveřma, cítí v zádech, že jí ten kluk pozoruje..
Právě se nadechovala, aby učinila rázný konec vztahu s Gerontíkem, který na ní visel očima, když je dohonili spolužáci. Vzájemně se s Gerontíkem představují a hlaholí jeden přes druhého. Pak ten kluk, myslím, TEN KLUK zavelel a všichni se hrnou ulicí k lokálu...
Co teď má dělat? Dala by za okamžité zmizení Gerontíka majlant. Udělala by: abrakadabra a najednou by byl fuč, jen trocha kouře by zůstala, dělala by jako nic a hbitě by rozehnala ho rukama..
Tohle jí dostalo. Ten kluk s pěknýma očima si sundal svetr a měl pod ním dokonale pomačkaný triko. To je tak sladký! stará se o sebe sám a ještě je hetero.. Ach jo..
Ach jo, připadá si jak skříplý maso v hamburgru. Z jedný strany ten kluk, z druhý Gerontík..
Gerontík jí začal během rozhovoru se sousedem jezdit po noze. Nenápadně zasunula ruku pod stůl a raději ho za ruku chytila. Snad si toho nikdo nevšiml. Sameťák s ní mluví dál, nijak na její tajnou misi nereagoval..
To bylo moc fajn. Konečně se taky blíž poznali s lidma z kurzu.. Jasně, zvláště bližší poznání s jedním účastníkem je jí nejmilejší... Hned, co vypadly z knajpy se vymluvila, že musí za babičkou. Okamžitě se jí zmocnila paranoia, že lže, a že se Gerontík o její výmluvě dozví, navíc, lhát se nemá..  Udělala co řekla a teď stojí na chodbě a nejdou jí odemknout dveře do babiččina bytu.
Babička, chudák, byla trochu popletená, jak byla rozespalá. Vykukovala na ni škvírou mezi dveřma a nemohla si vzpomenout na její jméno. Nakonec sundala bezpečnostní řetízek a objala ji. Vděčně se na ní přimáčkla a rukou jí uhladila přeležené vlasy na stranu..
Nedočkavě srkala horký čaj, zatímco babička pokládala kůži na gauč a ráno natočíme ty vlasy, jo? Dobře přeliv ne, když se ti to babi, nelíbí.. A příště, příště dám Gerontíkovi košem bleskově, udělám to podle plánu.. A pak možná, kdo ví co bude s tím klukem- sameťákem?? To přeci není tak úplně zoufalý, takový vyhlídky?!

kiss me

1.2.

ON 1995

"Počkej, nechceš zajít na skleničku?" Doběhl jí, jen tak tak.
Je to rozhodně nejpřitažlivější holka ze třídy. Na němčinu dlabe, to je jasný, ale láká ho tak moc..
"Jo? No, tak jo, jen..musím ještě..zkrátka, někdo na mě čeká..a...," odpovídala trochu váhavě. Evidentně se nechtěla ze schodiště, kde se tak náhle zastavili, hnout. Říkala, že musí jít, ale s odchodem zjevně otálela a dál s ním mluvila. " Je to jen jeden kluk, doučuje mě tu příšernou gramatiku..hele, já mu řeknu, aby se k nám připojil, protože to vlastně ani nijak nevadí.." letmo se mu podívala do očí, "..a vyřeším to s ním pak, jo?"
Sledoval, jak schází po schodech dolů. Viděl ještě, jak se před domovními dveřmi zarazila a pak je rázným trhnutím otevřela. Dveře se s ohromujícím žuchnutím zabouchly. Ticho. Najednou, takový ticho.. Chvíli koukal, jak najednou zmizela a pak vyrazil ostře vzhůru po schodišti, zpět k učebně. Když si pospíší a řekne ostatním, půjdou taky a má tak o dost větší šanci chytit jí ještě na ulici s tím klukem..
"Ahoj", "ahoj." Skupinka mladých lidí si na ulici potřásá rukama se zjevně starším, na krátko střiženým, chlapíkem, který je tu v doprovodu spolužačky. "Těší mě, můžem?" zavelel a jdou.
V hospodě šikovně manévroval, aby mu zbylo místo k sezení, těsně vedle ní a toho cizího chlápka.
Popíjeli a mluvili jeden přes druhýho.
Co to..? To se mi snad zdá?! No, to teda snad ne! Vona mu sahá pod stolem na nohu?! Hladí ho ?! Rychle se napije. Dyť říkala, že je to jen nějakej známej, co jí pomáhá s gramatikou..?!
Ty vole, dyť může bejt tvoje céra! Běž si lovit do krematoria, dědku! Dobře, dobře, je mu tak třicet, maximálně, ale všem okolo je dvacet, maximálně, takže, kdo je tady teďka navíc?! Kdopak to asi bude?? He?  Musí jí rychle něco říct, něco chytrýho a zábavnýho zároveň.. " Hele, cos říkala tomu článku na překlad ? Nepřišel ti náramně podobnej tomu minulýmu, ?"  teď vypadám jako šprt, překlady jsou vždycky  jenom dobrovolný.. To teda byla vrcholná svůdcovská věta, vole! Moment, moment, teď, teď na mě upřela svoje oči a dívá se! Mluví se mnou! Bože, dědek je v řiti.. Docela to, kamaráde, vypadá, že je jí ten geront úplně a nenávratně, fuk.. Když se smáli vtípku nad vyrovnáním účtu, jejich pohledy se znovu setkaly..
Další týden.
Geronta, široko, daleko nevidět, tak jdeme kalit! Zkoušky máme v kapse..
V hospodě ve starý části města je narváno. U stolu sedí namačkaní, doslova, jak sardinky. Ostatní postupně odpadávají a jak odchází, tlačí se ven přes ně. A sakra šáh jsem jí na prso..Dělá, že nic a dál se vesele směje, to teda kamaráde, jestli se nepletu, znamená, zelenou!! Šmátnu ještě jednou, musí se to vyzkoušet a potvrdit. Dost dobrý, nechá si to líbit. Dost možná už jsme voba nadraný, ale zkusím jí nabídnout přespání u mě. Logicky. Nic jí v tuhle noční dobu už pořádně na kraj města, kde bydlí, nejede. Navrhnu jen přijatelnější řešení..
Jupí! Pojede! No, to je pecka!
Musím jít chcát, tak za chvíli popojedem...

kapitola 1

ON    2020

Kamera najíždí detail na moderátora, ten oznamuje dalšího hosta: " ve studiu bych teď rád uvítal pana ředitele. Dokázal vykřesat z krachující továrny nestandardně prosperující podnik. Je to muž, o němž se nyní hodně mluví, a jen dobře, což mi přijde zvlášť zajímavé.. Pane řediteli, prosím...."
Potlesk. vřelý a dlouhý potlesk.
Vysoký, štíhlý muž přišel hbitou pružnou chůzí, opatrně se usadil na červenou pohovku v čele studia. Hned vedle modelky s nezvykle velkýma nohama.
"Pane řediteli, dovolíte ? O vás už tady slyšel kde kdo a jen samá pozitiva.. No, to tedy není vůbec v týhle zemi zvykem..."
Muž na pohovce pokýval hlavou a docela nepatrně si poposedl a zpocenýma rukama uhladil faldy kalhot na stehnech. Z malinké, decentní rozhalenky košile mu lehounce probleskovala malá zlatá hvězdička. Přívěšek s řetízkem, co mu dnes ráno pověsila na krk jeho milovaná dcerka, dřív než odešla do školky. " Pro štěstí," řekla..
Moderátor se na muže pousmál a pokračoval ve svém chvalozpěvu.
Muž pokyvoval hlavou a snažil se vypadat přirozeně a nad věcí. Potící se ruce mu nervózně jezdily stále rychleji po kalhotech. Rozhodl se pro klidný posed s nohou přes nohu. Začal si promýšlet co přesně může říci o tom velkém projektu, kvůli kterému teď služební lety a telefony neberou konce a ...  "... já i diváci stále čekáme..," slyšel z povzdálí hlas moderátora.. Haló, haló, země volá, určitě by právě teď zavolala Mia... Sakra, musí se soustředit. Co bylo to poslední? Jo, něco o tom projektu, bude kývat hlavou a tvářit se přemýšlivě, to zabírá  vždycky, přeci jen má pověst chytrého a rozvážného člověka.. Prodá jim ty obecný žvásty... " Opravdu, nevím, jestli jsem vám dobře rozuměl? "
Moderátor pokračoval: "
Vy souhlasíte s tak extrémními opatřeními? Najednou se zdá, že v tomto novém světle už nevypadáte jako dobroděj. Vypadá to, že jste dodávky napřed zastavili, abyste je pak obnovili a vyrobili TEN projekt?!"
Ježíši, co to ten člověk mele?! Bylo přece jasně dohodnutý pochlebovačný vysílání. Jinak by sem nelez! To si ta asistentka vypije! Co na mě čumí ta zrůda kolohnátská?! No, kozy má fakt dobrý, ale ty hnáty! Ježišmarjá, co to zas ten chcípák moderátorskej žvaní?!  "... víte, naše diváky by také jistě zajímalo, zda je pravda, že jste své první ženě poslal nedávno tučný šek, který vám ona obratem vrátila? Není to celé trochu divné??" Naléhal dál moderátor.
Do prdele! Jak to může vědět?! Jasně, mluvila. Svině jedna. Celej život mě srala, pak jsem se jí konečně zbavil a vona je furt drzá, jak vopice! Všechno je jí málo! Sakra, sakra... Klid, z tohohle se dostanu, jako vždycky.. Nadechnout, nasadit provinilej výraz a pomaloučku, polehoučku odpovídat na otázky... Půjde to.. Zařadím zvolna řečnickou otázku a kladně vše vyhodnotím, jo, chlap jeden moderátorská, už se na mě kouká s pochopením. Taky má hypotéku a každýmu nám jde nakonec jen o ten náš flek.. Spiklenecky na něj lehounce mrkne.
 " Táta byl v telce..", už slyší, jak ho večer uvítá dceruška. Pohladí jí po vláskách a pověsí jí zpět na krk ten řetízek pro štěstí. A Mia na něj bude pyšná, to je jasný. Pak budou mít skvělou večeři a sex, to musí bejt, a další posranej den za sebou..
affection